Chtíc, aby spal

Ta koleda jí drásala srdce. Chtíc, aby spal.... chtíc, aby spal. Nemůže za to. Je nevinná. Ne, naopak, může za to. Jak jsem to mohla udělat. Cítí, jak jí cloumá střídavě horečka a zimnice. Už je ticho. Je klid. Ne, není klid a asi už nikdy nebude klid. To není spánek. On nespí. Chtíc, aby spal... Ne, nespi, chci slyšet tvůj pláč. Spí. Už ho nikdy neuslyším. Je hotovo, po všem, je po něm. A ta strašná horečka. Asi ztratila moc krve.
Nikdo se nikdy nic nedozví. Jak ráda by vrátila čas. Před ten strašný okamžik. Před tu chvíli, kdy... kdy... kdy ještě brečel a ona... ne, ještě někam před porod, kdy ho cítila živého, ano živého, tak silně a krásně živého kopat a hýbat se ve svém břiše, kdy s ním mohla ještě mluvit, mohla ho hladit. Nebo by bylo lepší vrátit čas před jeho početí? Chtěla to nebo ne? Bylo to vlastně milování nebo znásilnění? Nikdy si nedokázala odpovědět jednoznačně tuto otázku. Byla to nádherná noc, oslavy, alkohol, cítila se obdivována, středem pozornosti. Krásné narozeniny. Ona, která v této zemi vždy byla a bude cizinkou, ona byla ten den, vlastně tu noc, všemi přijímána a žádána.
Bylo tam víc alkoholu i víc mužů, moc si to nepamatuje. Ráno si pamatuje. Nějaký alkohol tam ještě zbyl, muž žádný. A po krásné noci přišla následující rána s nevolností. A pak týdny váhání. Zabít nebo nezabít. Zabít už ve svém těle? Nakonec na to už bylo pozdě. Sice se jí dařilo stále... a vlastně nakonec vždy... těhotenství utajit, ale na zákrok už bylo pozdě. Proč jen to nestihla? Proč to tenkrát nestihla? Nemusela by nikdy slyšet ten pláč... a neslyšela by teď to šílené ticho. Drásalo jí nervy. A otřásla jí zimnice.
Co když bude muset přece jen někoho vyhledat? Je jí strašně zle. Ale tím se prozradí, všichni na ní ukážou prstem. Kde jsi, můj maličký? Jak jsi krásné, neviňátko? Jak jsi bylo krásné, neviňátko, projelo jí hlavou nebo spíš srdcem. Ne, vlastně celým tělem. Potrhaná po porodu, prsa tak bolí mlékem a on tu už není. Proč jsem to udělala? Nemohla jsi nic jiného dělat. Víš, v jaké jsi situaci. Sama, bez peněz, v cizině. Ta bolest, brzy asi omdlím. Zřejmě jsem ztratila moc krve. Jak dlouho to ještě může trvat? Nemám někoho vyhledat? Ale stejně nemám zdravotní pojištění, tak mě do nemocnice asi nepřijmout. Kolik ještě mám času? Minuty?
Před domem cítila, že ji opouští poslední síly. Svezla se na zem pod lampu do špinavého zbytku sněhu na kraji chodníku. A pak přišlo blahodárné ticho. Ne. Nějaké hlasy. Na tom nezáleží. Už na ničem nezáleží. Rychle. Sanitku. Spát, jen spát, taky už jen spát. Nějaká siréna, světla. Neotvírej oči. Je Štědrý den. Chudák pani, na Stědrý den. Spi. To se tě netýká.
Někdo ji někam nakládá, slyší hudbu. Nebe? Možná. Chtíc aby spal... Jak jsi krásné neviňátko... Nám, nám, narodil se... Zprávy.... v babyboxu bylo dnes, na Štědrý den, nalezeno další dítě... vzhledem ke dni nálezu... jméno Adam. Tak ty budeš Adam. Stále se budu za tebe modlit, Adame. Rychle, rychle na sál, je za minutu dvanáct. Ne, nechci nikam vracet čas, Adame. Takhle to asi má být. Jsem šťastná.