Zavřel jsem oči a uviděl jsem anděla. Vzal mě za ruku a dovedl ke krásně kované bráně, za níž bylo hřejivé světlo.

Vás, mladší generaci, dělí od roku 1989 pět, deset, či ještě více let. Taková doba, jakou mojí generaci dělilo od 2. světové války. A koho z nás asi tak tenkrát zajímalo vyprávění "starců," co oni všechno prožili a jak trpěli. Přemýšleli jsme, čím budeme, trápili se z nešťastné lásky, ze špatných známek, možná z rozchodu rodičů nebo ze šikany v...

Farář přijal s upřímnou zbožností proměněnou hostii. Poté naznačil kalichem ve vzduchu znamení kříže a napil se. Okamžitě vyprskl obsah úst nejen na korporál, ale i na bílé oltářní plátno: "Fuj", řekl, než si uvědomil, že tam je mikrofon, který vše snímá. "Je to teplé a má to strašnou chuť!" Naštěstí zbožné ženy už zpívaly sloku písně k...

Pakt z katakomb - za sloužící a chudou církev

Kdo z vás by neznal Macha a Šebestovou z 3.B a jejich sluchátko. Doba se nám posunula, takže něco na způsob utrženého sluchátka už má v kapse prakticky každý. I Mach a Šebestová už jsou starší. Mach je opět ve 3.B, ale střední školy. Přes telefon je neustále na síti. Zde má 333 přátel (mnohé ani nezná), ale reálné přátelé...

Po šesti týdnech ve dvou nemocnicích jsem se vrátil domů. Tentokrát už skutečně asi nešlo jen o ho*no, takže o to víc díky těm, kteří mě jakkoliv podpořili. Zkrátka můj celkem geniální mozek napaden nějakým svinstvem začal hnít (odborně se tomu asi říká, že tam byly dva abscesy). Ty sice ještě úplně pryč nejsou, ale výrazně se už zmenšily, takže...

Hloubková mozková stimulace II., aneb zpětný chod. Takhle nějak jsem to chtěl nazvat. A pak už v podstatě jen dodat, že vše šlo pozpátku, jinak to bylo téměř to samé. Akoát místo zlinkované Aničky tam byla (...??) A tady právě už narážím. Nemůžu to chronologicky a věcně popsat. Protože mám v hlavě takovou neurčitou neuchopitelnou mlhu, která mi...

Jak jen to na začátku, když nastupoval, vypadalo všechno krásné a snadné. Kdoví, proč ho už tenkrát nechtěně napadlo srovnání s Ježíšovým vjezdem do Jeruzaléma. Nepříjemný mráz mu proběhl celým tělem, neboť až příliš dobře znal pokračování.

Kráčím pomalinku zapomenutou ulicí, o které nevím, jestli vůbec někam vede. Slunce, pokud vůbec svítilo, zřejmě už zapadlo. Je šero. Kde není světlo, nejsou barvy. Černobílé jsou také útržky z filmu mého života, které mi probíhají hlavou.

"Pane faráři, přišla jsem vám poděkovat. Víte, před dvěma lety jsem byla u vás - asi po dvaceti letech - u zpovědi. Byl to momentální zkrat. Jen jsem městem projížděla a byla jsem totálně na dně. Dva roky po rozvodu jsem nenáviděla nejen bývalého manžela, ale i sama sebe, samozřejmě všechny muže a taky svého tátu a celou tu jejich...