Abbraccio

25.07.2019

Nejprve se objevila vlna metoo, tak jsme jako věřící měli další důkaz, jak je ten nevěřící svět zkaženej. Pak přišly skandály v církvi a my jsme po krátkém šoku typu "zase snaha poškodit církev vymyšlenou naprosto nepravdivou propagandou" postupně přiznali pár výjimek. Potom jsme začali tušit, že jich nebude pár a že je třeba se proti nim jasně...

Často se říká, že nám chybí v církvi diskuze. Abychom to "doplnili", tak diskutujeme na FB ve svých vlastních sociálních bublinách. Zde už totiž přesně víme (přinejmenším tušíme), co nám kdo odpoví, kdo nám dá "like" nebo "super" a že budeme v převaze proti těm, kteří by snad měli názor opačný. Skutečný dialog nahrazujeme "spojenectvím...

Manželství je taková speciální libůstka Boha-rodičů. Oni chtěli, abychom je mohli taky tady na zemi zahlédnout, i když si to většinou v tu chvíli ani neuvědomíme. Prostě udělali nás jako muže a ženu s tím, že pokud se muž se ženou v totální lásce po všech stránkách úplně spojí, tak budou jejich obrazem. Obrazem samotného Boha. S vědomím plného...

10. Faráři?

31.03.2019

Zásadní otázka: Potřebujeme vůbec faráře? Jednoduchá a jednoznačná odpověď: Určitě ano! Mnozí možná namítnou: však se na ně podívejte! Někdo z nich je na peníze, někdo na krajky a ceremonie, někdo na přední místa na oslavách. Možná doplníte i ještě horší chyby. Ale i přesto je rozhodně potřebujeme. Bůh-dítě si vybral také několik osob, kterým dal...

9. Ne-moc

24.03.2019

Známé pořekadlo praví: "Zdravý člověk má mnoho přání, nemocný jen jediné". Svým způsobem je to pravda. Ale skutečně jen svým způsobem. Otázkou je, kdy je člověk skutečně nemocný. Vyjadřuje slovo nemoc, že dotyčný nemá v rukou moc? Nebo když má rakovinu či následkem úrazu nebo mozkové příhody ochrnul? Nebo když mu nefunguje duševní zdraví? A máme...

Je to mimořádná hostina, na které se děje mnohem víc, než že se sejdou kámoši nebo že si přečtou povídání o Bohu-dítěti nebo dopis prvních křesťanů. Dostáváme se opět k tajemství. Jak už jsme si říkali, víra by neměla všechno, čemu nerozumí, nazvat "tajemství" a tím to mít za vyřešené. Ovšem také by se neměla bát toho, že skutečně tajemství...

Bůh-rodiče nás milují, my máme rádi je a také všechny naše sourozence a život je krásný, radostný a úžasný. Jenže nemá cenu si něco nalhávat. Ono to tak vždycky úplně pravda není. Druzí kolem nás dělají spousty různých chyb, že naprosto nechápeme, jak je to vůbec možné a že jim to samotným není trapné. Bůh-rodiče se nám často jeví kdesi...

Byl by náš vztah k Bohu-rodičům velice podivný, kdybychom se jednou k nim slavnostně a veřejně přihlásili a potom už netoužili s nimi dál tento vztah rozvíjet. Dokonce bychom se s nim ani nesetkávali, neprožívali s nimi své radostné chvíle, nesvěřovali jim své starosti a společně s nimi také neoslavovali (třeba Vánoce, kdy Bůh-dítě přišel na naši...

Potřebujeme si potvrzovat úředně, že Bůh je v nás? Sice se nabízí odpověď, že to není potřeba, protože Bůh-rodiče nás mají tak jako tak rádi. Ale oficiální křest je něco jako naše odpověď na jejich lásku. Jako bychom veřejně prohlašovali: Také vás milujeme. A to je nejen slušné, ale především my to potřebujeme vědomě vyslovit (vyjádřit).