Chceme mladé?

Přicházím na mši. Uprostřed louky stojí žena. Ne, to ještě není ani žena. Dívka zvolna dospívající v ženu. V uších i v nose piercing. Má bosé nohy, na pravé vytetované znamení štíra. Nehty nalakované na černo. Dává signál, že se může začít.

Spustí jakási mládežnická kapela. Mlátí do zesílených kytar a svíjejí se při tom, jako když jim nástroje probíjí. Bubeník se dostává do extáze. Jakýsi nagelovaný zpěvák s potetovaným tělem v tílku a kraťasech začíná nesrozumitelně výt a kvílet.

Rozhlížím se po přítomných. Mám pocit, že někteří starší lidé se dívají pohoršeně až zděšeně. Nebylo výjimkou, že někdo z nich odchází. Ze střední generace někteří vyčkávají s projevením svého názoru, někteří se přidávají k nakažlivé radosti mládí.

Divokým vířením bubnů končí úvodní píseň. Dívka, z níž čiší nezkažený zápal mládí, nadšeně vítá přítomné a děkuje jim, že hledají skutečného Boha. Mávne kamsi za sebe a když se tím směrem otáčím, vidím přicházet kulhavým krokem postaršího muže. Když se víc přiblížil, rozeznávám na jeho krku štolu.

Dochází doprostřed kruhu a se zvláštním potutelným výrazem se dívky ptá: "Dívko, cos to udělala? Spousta mých skalních farníků kvůli vám znechuceně odešla." Úsměv na tváři ale nezmizel a prozrazoval, že výtka není myšlena příliš vážně.

"A zabývá se také někdo tím, kolik z nás už odešlo nebo vůbec nepřišlo kvůli mším podobným pohřbu s přiblblými písněmi a pobožným plácáním místo kázání?"

"Co teda chcete? Chcete vůbec mši?"

"To záleží na vás. Jestli dokážete vypustit všechny zbytečné sračky a mluvit lidsky a česky a jestli se můžeme průběžně ptát na to, co nechápem - a bude toho asi dost, tak proč ne."

"To tu ale budeme alespoň tři hodiny."

"Proč ne. Pokud máte odvahu a přijmete naši hudbu a nás takové, jaký jsme, tak pro nás to problém není. Ale žádný oblbovačky, fráze nebo přiblblá agitace."

Žasl jsem v duchu, jak to má toto ještě skoro dítě v hlavě srovnané a jak jasné požadavky klade. Mladší generace reaguje souhlasným křikem a potleskem.

"Pokusím se tedy o to, i když podle vašich očích jsem už spíš asi v hrobě, než mezi živými. Mám ale jednu podmínku," odpověděl kněz, "že na oplátku příští neděli zase vy přijdete do kostela na tu, jak říkáte ´pohřební mši´ a pokusíte se vnímat také ty zdánlivě starší."

"Nemůžu mluvit za všechny, ale já jo."

Z davu zní dvojí reakce. Jedna skupina hvízdá a vykřikuje "na to se ti vyserem", druhá tleská a ozývají se výkřiky "já přijdu taky".

Kněz rozpíná ruce a začíná: "Ve jménu Lásky, Lásky a zase Lásky. Fakt se mi líbíte. Obdivuju vás a mám vás rád už proto, že vás velice intimně miluje také nekonečná Láska..."