Církevní interpelace

Často se říká, že nám chybí v církvi diskuze. Abychom to "doplnili", tak diskutujeme na FB ve svých vlastních sociálních bublinách. Zde už totiž přesně víme (přinejmenším tušíme), co nám kdo odpoví, kdo nám dá "like" nebo "super" a že budeme v převaze proti těm, kteří by snad měli názor opačný. Skutečný dialog nahrazujeme "spojenectvím polo-pomluv".

Tak říkám Fanče: "Ty, Fančo, nešly by ty sociální bubliny nějak propojit? Že by třeba ve čtvrtek (myslím, že to bývá ve čtvrtek) byly tzv. církevní interpelace, kdy by se místo zákulisní šeptandy mohli věřící obracet na své biskupy a žádat vysvětlení toho či onoho?"

"Hugo, to asi nebude fungovat. To nefunguje ani ve státě a tam to je určitě nějak legislativně ošetřené."

"No jo, Fančo, ale církev přece není stát ani stád/o/, my jsme společenství věřících, kteří za něčím společně jdou a Kristus je s nimi, nebo ne?"

"Hugo, Hugo, ty hlavo jednoduchá, tady svatá zvolání asi moc nepomohou. A co by ses chtěl třeba ptát, aby mohli vůbec uvažovat o odpovědi?"

"Jejda, Fančo, já mám v hlavě otázek. Teď třeba je moderní sexuální obtěžování. Ale to bych se neptal. Církev o sexu mluví, co já vím, pořád. Kdo s kým jo, kdo s kým ne, kdy už jo a kdy ne atd. Ve zpovědních zrcadlech se k tomu ještě přidává do závorky S kým? A kolikrát? A tak se teď zase ostatní (ti z "druhé strany") předhánějí v otázkách "Věděla to církev? Řešila to? Jak a s kým? Kolikrát?"

"A co by tě tedy zajímalo, Hugo?"

"Proč církev vždy reaguje pozdě a tak nějak mimo mísu. Uvedu příklad: Ve svatém týdnu hořela v Paříži katedrála. Všichni vykulené oči. Ještě se možná dohašovalo a miliardáři z celého světa už se (plus-mínus) složili na opravy A církev? Vyhlásila ihned zbytečnou sbírku na totéž. V neděli na to pak stovky mrtvých křesťanů na Sri Lance. Chudé rodiny bez svých živitelů atd. A církev? Pokud vím, nic! Nebo ne nějak viditelně. Přitom očividně vyhlásit veřejnou sbírku umí (ono ani to není dnes úplně snadné).

Podobné to bylo s padlými vojáky. Taky jsem samozřejmě soucítil s jejich rodinami. Ale bylo zřejmé, že se na ně vyberou jinými sbírkami miliony. Proč si církev honem přihřívala polívčičku? Proč raději nenavrhla, že nabídne služby svých placených právníků čínským křesťanům, kteří se měli proti vší logice vystěhovat. Nebo máme právníky jen na hájení restitucí?

"A myslíš, Hugo, že by ti někdo odpověděl?"

"Tak budujeme přece ten dům ze skla, nebo už ne? I když někdy si říkám, jestli spíš nebudujeme dům ze zlata a ještě obehnaný vysokou zdí, aby ho nikdo tak úplně neviděl. Kde se třeba dozvíš, kolik stojí opravy nějakého (arci)biskupství či jak diecéze hospodaří? Možná bychom mohli z těch restitučních náhrad i po zdanění leckde skutečně účinně pomoct, kdybychom nedělali sbírky tam, kde už nejsou třeba nebo např. na poměrně neurčité "potřeby diecéze", o kterých nic nevíme, ale na konkrétní lidi v nouzi. Na ty vždycky lidi dali a dají. A poměrně rádi a poměrně dost.

Snad ještě jeden zcela konkrétní příklad. Nedávno zemřel kameraman televize Noe. Naší televize. Jen díky často zatracovanému FB jsem se dozvěděl, že má nemocnou ženu, tuším dvě malé děti, z toho jedno též nemocné. Ale církev v tu dobu upírala oči ke sněmovně, zda zdaní, nebo nezdaní. Přitom všichni už věděli, že stejně zdaní a že s tím v tu chvíli nic neuělají. Ale pak jsme aspoň mohli společně na-dávat, místo společně dávat (třeba této rodině)."