Hugo a neděle bez kostela

Tak vám, páni excelence a eminence, nebo jak to je správně, zase jednou píšu. Já, obyčejný chlap Hugo. V televizi teď je pořád jen ten kovid, spousta čísel a procent, za kterejma si naprosto nic nepředstavím. Že je to pořád baví.

Ale i ten kostelíček nám zavřeli, hospodu po kostele taky, tak už neměl ten týden žádný rytmus. Pátek jako svátek. I když teď se to prý zase změní. Ne, to je jasný, že to bylo třeba, to já nezpochybňuju. Třeba u nás jakože zpívá stará Kovářová, tedy spíš kráká. A hlavně prská na všechny ty svoje sliny. Tej bych nechal tu roušku na puse pořád. O tom jsem ale psát nechtěl.

Co mě mate, to jsou některé ty vaše listy. Snažíte se v nich asi vysvětlit, co je jakože teď kvůli krizi výjimečně dovoleno. Ne že bych to tedy moc poslouchal nebo četl, ale pan farář nám to pověsil na zamčenej kostel. Teprve teď zjišťuju, co si vy myslíte, že nebylo dovoleno, nebo dokonce bylo zakázáno. To je tedy síla. Jo, Fanča mi rovnou říkala: "Že to, Hugo, čteš, zase budeš mít divoký sny. Radši si dej pivo." Jenže hospoda je teď zavřená, tak jsem to tedy četl.

Nevěděl jsem, jestli se mám u toho smát, nebo brečet. Nakonec mi vás ale bylo docela líto. Jestli tedy je vaše víra takováhle, tak to teda potěš koště. U nás máme každý tak nějak tu svou víru a s tou žijeme a tu zas předáváme dál. Býval tu jeden farář, kterej říkal, že Bůh není tak malej, abychom mu museli pomáhat nějakými nařízeními. Že buď mu věříme, nebo jsme vůbec nic nepochopili. A já, ani tedy Fanča, a ta má jinak chytrou hlavu, nevěříme, že bychom se měli ptát, jestli smíme koukat na mši na noťas, jestli na živo, nebo ze záznamu, jestli platí nějaké to duchovní přijímání, jestli platí ta domácí bohoslužba v rodině, jestli platí, když kněz slouží mši bez lidí, jestli platí, když lituju svejch blbostí sám atd.

Co jakože má platit? Kdo komu má co platit? A když to tedy "nebude platit", tak se stane co? Na to přece máme svůj zdravý venkovský rozum, abychom chápali, co je správné. Jestliže je kostel zamčenej, tak tam, to dá rozum, nepůjdu. A že se pomodlím doma, to mi nikdo neplatí, nikdo nic nikomu neplatí, prostě to s Fančou tak chceme. Fanča ještě říká, že ona se schoulí do Boží náruče a nějaké ty kecy jako dovoleno, to že jí nezajímá. Choulit se prý má dovoleno od Pána Boha tak nějak napřímo.

Tak teď se modlíme i za ty, co z toho mají problém, jestli jako to děláme správně. A taky se modlíme, jak dodává Fanča, aby nás pánbu při zdravém rozumu zachovati ráčil. Tak asi takhle. Možná jsem to nějak špatně pochopil, tak si z toho nic nedělejte, já nemám to vaše studování.

Váš Hugo