Hugo chce bejt magor jako Ježíš

Říkal jsem si, že jestli mám obrátit svět, musím na to jít jako Ježíš. On šokoval lidi, jako by byl úplnej magor. A u mnohých to, kurňa, docela zafungovalo. Sice nakonec nedopad nejlíp, ale u nás trest smrti nemáme, takže vegáč.

Přišel jsem do práce na šichtu až po obědě a říkám mistrovi: "Fanouši, vzpomeň na Ježíše," on je Fanda totiž taky katolík, "jak vyplatil všem stejnou mzdu. Těm co dělali od rána i těm, co makali akorát jednu hoďku!"

A víte co mi Fanouš, katolík(!), na to řek? "Hugo, ses posral, ne? Mazej dneska domu a buď rád, že ti to píšu jako dovču." Myslím, že na jeho víře bude ještě třeba hodně zapracovat.

Tak jsem vyrazil na rohy ulic a zval lidi na hostinu. Ale znáte to. Každej měl nějakou výmluvu. To jsem si jako Ježíš fakt už začal docela připadat. Tomu se taky vymlouvali. Tak jsem vzal tři bezdomáče, dva chlapy a jednu ženskou, na jejich oděv nehledě. Říkal jsem jim: "Poslední budou prvními. A ostatní můžou klidně skřípat zubama, kreténi!"

Vpadli jsme do hospůdky, zacitoval jsem z Bible slovo Ježíše "Žízním" a přistálo přede mnou jedno orosený. Povídám svým učedníkům: "Můžete pít totéž, co já piji?" a oni jako jeden muž odpověděli: "Můžeme." Sice myslím, že v Bibli je Ježíš ještě nějak nechal chvíli čekat jako že teď ne, ale časem že budou pít totéž nebo co, ale v tomhle horku jsem jim piva objednal hned, aby mi neutekli.

Neznám Bibli doslova, ale bylo mi jasný, že je na místě aspoň trochu je poučit. Tak jim povídám: "Kurňa, kurňa, říkám vám, dyť vy ste jako telátka mezi hyenama. Musíte být v tomhle světě fakt opatrný jako hadi a prozíraví jako supy, jinak dopadnete tak, jak jste už vlastně dopadli. Ale když budeme mít všichni silnou víru, tak řekneme tamhle tomu vrchnímu ´přesuň sem pro každýho frťana´ a ty frťany se sem přesunou." A oni odpřisáhli, že víru mají jako semena řepky a ty frťany fakt přistály na našem stole.

Pak to ale vzalo jinej směr. Hostinský mi povídá: "Hugo, venku máš manželku."

I řekl jsem svým učedníkům: "Kdo je má manželka? Ty jsi má manželka," ukázal jsem na ženu ulice, "a vy jste moji bratři nebo švagři nebo co."

To už ale stála Fanča za mnou. Nedělala žádný scény, protože je to prostě moje skvělá Fanča. Zná mě. Ví, že to myslím v jádru dobře a umí vždycky všechno vyřešit.

Povídá ostatním: "Odpusťte mu, neboť neví, co činí." Zvedla mě od stolu a odváděla pryč se slovy "blahoslavení chudí v duchu, neboť oni si žijou spokojeným životem v tom svém vlastním myšlenkovém království". Od dveří ještě stačila prohodit k hospodskýmu: "Tady máš pětikilo. A jestli to stálo víc, tak ti to doplatím, až se budu vracet."

Cestou domu mi pak povídá: "Hugo, Hugo, ty seš ale vůl jak anděl."

Bil jsem se v prsa řka: "Já vím, Fančo, nejsem ani hoden, abych s tebou vešel pod jednu střechu, natož abych ti rozvázal šněrování."

Fanča se usmála a povídá: "Ale neboj, Hugo, však já tě mám právě takovýho ráda. Kurňa, kurňa, pravím tobě, ještě dnes budeš se mnou v ráji!" To taky večer fakt splnila. Fanča je prostě moje zlatá Fanča, jediná na celým světě.

Hugo a Fanča už taky na Facebooku - nejen laici jim mohou dát lajk a sledova je