Hugo, mše a sex

Vrcholem náboženského života katolíků, zvláště pak farářů, je mše. Je to přímé setkání se samotným Bohem. Farář má přesně předepsané úkony, modlitby, kdy stát, sedět, roztáhnout paže, chvíle ticha... Podobně má určené modlitby přes den. Ranní a večerní chvály, modlení přes den, četba, večerní chvály.... až modlitba před spaním. Vyjadřuje se tím láska k Bohu.

Vrcholem lásky muže a ženy je sex. Ani při nejlepší vůli si nedokážu představit, že bych měl vše nalinkováno shora. Teď pohlaď, rozepni, svlékni, šáhni, přitiskni se atd. Obávám se, že by vrchol nenastal ani z jedné strany.

A tak si kladu řečnickou otázku, zda je pro kněze (laiky) možné den co den /v neděli třikrát!/ (týden co týden) dosahovat vrcholu podle předem daných šablon. Nechtělo by to do náboženského života vložit více kreativity? V sexu třeba pomáhá vlastní iniciativa a tvořivost, divokost a nespoutaná vášeň, rozličné polohy. To nejde dle rubrik, to chce cit pro situaci a také určitou odvahu.

Tak si říkám, že by mohli možná manželé pomoci svým farářům meditacemi a přednáškami o sexu. Ti by si to pak aplikovali na duchovní život.

Ale Fanča mi zase říká, že ji v kostele uklidňuje ta rutinní jednoduchá stejnost. Nemusí se tak prý bát nějakých divokých praktik. Tak teď nevím. Já snad už nerozumím ničemu, takže těžko můžu někomu něco radit. Sorry jako.

Váš Hugo