Konečně zase doma

Po šesti týdnech ve dvou nemocnicích jsem se vrátil domů. Tentokrát už skutečně asi nešlo jen o ho*no, takže o to víc díky těm, kteří mě jakkoliv podpořili. Zkrátka můj celkem geniální mozek napaden nějakým svinstvem začal hnít (odborně se tomu asi říká, že tam byly dva abscesy). Ty sice ještě úplně pryč nejsou, ale výrazně se už zmenšily, takže to už zvládnu snad doma upráškovat. A až se to definitivně umoří, tak bych to chtěl vše každopádně zopakovat. Když už má ty dvě díry do lebky provrtané, tak už to bude sranda.

Z úplně nejhoršího mě nakonec nevytáhly moje modlitby (těch už jsem schopen příliš vědomě nebyl), ale možná právě ty vaše... A potom, když mi sestry vylepily na dohled fotky vnoučat a malinké neteře. Kvůli nim jsem moc a moc chtěl se ještě s nimi pomačkat. Na Homolku na JIP je nepustili, ale v Písku za mnou chodili často. To mě postavilo na nohy úplně. Moc díky.

Tak už zase pravidelné pivečko a brzy snad i kolo.

(Na fotce je část z mých nejbližších a nejmilejších, kteří mě vítali.)