Kreativita při mši

Radostná zpráva

Vyprávěl jsem onehdá Fanče, jak se farář zmínil, že se při mši mluví ´nebeským nářečím´, které je neznalým lidem jen obtížně srozumitelné. A co ona na to?

"Tak ať, Hugo, to farář začne měnit na lidskou řeč."

"To přece nemůže, to by museli ti nahoře."

"Ale houbelec," na to Fanča. "Stačí kreativně myslet, snažit se a mít trošku odvahy vyjet ze zaběhanejch kolejí."

"Tak uveď nějakej příklad," já na to.

"Třeba by nemuseli faráři pořád říkat ´slova svatého evangelia podle Lukáše´. Což třeba ´slova radostné zprávy´ nebo jen ´radostná zpráva´ nebo ´vyslechněme si radostnou vánoční zprávu´. A můžeme pokračovat: ´jak ji napsal – jak ji zaznamenal – jak nám ji popsal´. To už je na každém tom faráři, jak mu to sedí."

"Ale to je přece to samé."

"No vidíš, takže by se farář nemusel bát nějakého postihu."

"Je fakt, že za tohle by ho asi nevyhodili."

"A přitom to zní mnohem lidštěji a i stálí farníci by se na pár vteřin probudili."

"Tak to, Fančo, panu faráři nabídni."

"Hugo, já jsem přece ženská. Já mu můžu nabízet buchty k snídani, ne změny ve mši. To bys musel jedině ty."

"To by farář vytušil, že to není z mojí hlavy."

"Vytušit může, Hugo, co chce. Ale je to pro něj stravitelnější."

Uvidíme, třeba to někdy zkusím, i když nechápu, proč to nemůže udělat Fanča.