Pakt z katakomb

Pakt z katakomb - za sloužící a chudou církev

Následující málo známý dokument iniciovalo asi 40 katolických biskupů z různých zemí (zejména z Brazílie, nejznámějším z nich byl arcibiskup Don Helder Camara - 1909-1999). K nim se následně připojilo asi 400 dalších biskupů. Dokument byl podepsán během II. Vatikánského koncilu 16. listopadu 1965 při sv. mši v "Catacombe di St. Domitilla "(odtud Pakt z katakomb). Obsahuje dobrovolný závazek signatářů, který se týká zejména zřeknutí se bohatství, pompéznosti a ceremonií při výkonu biskupského úřadu. Ostatním biskupům byl distribuován 7. prosince 1965, v předvečer ukončení II. Vatikánského koncilu.

Pakt z katakomb - za sloužící a chudou církev

My, biskupové, kteří jsme se setkali na II. Vatikánském koncilu, vědomi si, jak moc nám chybí, abychom vedli život v chudobě podle evangelia, povzbuzeni navzájem k této iniciativě, v níž se každý z nás chce vyhnout osamocenosti, v jednotě se všemi bratry v biskupské službě, počítaje s milostí a silou našeho Pána Ježíše Krista, modlitbami věřících a kněží našich diecézí, vkládajíce se do rozjímání a modliteb před Nejsvětější Trojicí, před Kristovou církví a před kněžími a věřícími našich diecézí, s pokorou a vědomím naší slabosti, ale také se vším odhodláním a silou, kterou nám chce dát Bůh ve své milosti, se zavazujeme k následujícímu:

1. Budeme se snažit žít jako obyčejní lidé kolem nás, pokud jde o bydlení, stravování, dopravu a věci s nimi související. (Mt 5,3; 6,33-34; 8,20)

2. Jednou provždy se zřekneme bohatství, jakož i jeho symbolů, zejména v úředním oblečení (drahé materiály, nápadné barvy) a používání insignií (žádné zlato, žádné stříbro), které musí odpovídat evangeliu. (Mk 6,9; Mt 10,9; Sk 3,6)

3. Nebudeme na své jméno vlastnit žádný nemovitý či movitý majetek, ani bankovní konto, a to, co je nezbytné vlastnit, přepíšeme na diecéze nebo charitativní a sociální organizace. (Mt 6,19-21; Lk 12,33-34)

4. Kdykoli to bude možné, svěříme správu financí a majetku diecéze komisi kompetentních laických odborníků, vědomých si jejich apoštolského povolání, abychom byli méně správci a víc apoštoly a pastýři. (Mt 10,38; Sk 6,1-7).

5. Odmítáme slovní i písemné oslovení, které vyjadřují společenský význam nebo mocenské postavení (Eminence, Excelence, Monsignor). Upřednostníme být v duchu evangelia oslovováni "Otec". (Mt 20,25-28, 23,6-11; Jn 13,12-15)

6. Svým chováním a společenskými vztahy v žádném případě nedopustíme dojem, že bychom se vůči bohatým a mocným chovali jako vůči privilegovaným, upřednostňovaným a preferovaným, např. při bohoslužbách nebo společenských akcích, ať už v roli hostitelů nebo hostů. (Lk 13,12-14; 1 Kor 9,14-19)

7. Při vyjádření vděčnosti, prosbě o podporu a podobných příležitostech se budeme snažit vyhnout podbízení se marnivosti dárců. Zveme naše věřících k tomu, aby považovaly své dary za běžnou účast na bohoslužbě, apoštolátu nebo sociální práci. (Mt 6,2-4; Lk 15,9-13; 2 Kor 12,4)

8. Při apoštolátu a pastorační péči o ekonomicky slabé a zaostalé dáme k dispozici vše nezbytné - čas, myšlenky, srdce, materiální prostředky, atd. aniž abychom poškodili někoho jiného v naší diecézi. Budeme podporovat laiky, řeholníky, jáhny nebo kněze, které Pan povolává evangelizovat chudé a dělníky sdílením jejich života a práce. (Lk 4,18 a násl .; Mk 6,4; Mt 11,45; Sk 18,3-4; 20,33-35; 1 Kor 4,12; 9,1-27)

9. Vědomi si požadavků spravedlnosti a lásky a jejich vzájemného vztahu se pokusíme transformovat "dobročinnost" na sociální práci, založenou na spravedlnosti a lásce, která bere v úvahu každého člověka, jako pokornou službu kompetentním veřejným organizacím. (Mt 25,31-46; Lk 13,12-14 a 33 a násl .; Sk 2,44 a násl.)

10. Zasadíme se o to, aby zodpovědní za vládu a veřejné služby přijali a uvedli do života takové zákony, struktury a sociální instituce, které jsou nezbytné pro spravedlnost, rovnost a komplexní harmonický rozvoj každého a všech. Tímto způsobem by měl vzniknout nový společenský řád, který by odpovídal důstojnosti člověka jako Božího dítěte. (Sk 2,44 a násl., 4,32-35, 5,4; 2 Kor 8 a 9; 1 Tim 5,16)

11. Kolegialita biskupů se v duchu evangelia může nejlépe prokázat ve společné službě dvěma třetinám lidstva, které žijí v tělesné, kulturní a morální bídě. Proto se zavazujeme, že:

- se budeme podle svých možností podílet na projektech spolu s episkopáty chudých zemí

- budeme spolu žádat na mezinárodní úrovni, vždy svědčíc o evangeliu, jak to vyjádřil i Pavel VI. na půdě OSN, aby byly stanoveny hospodářské a kulturní struktury, které nebudou vytvářet chudé národy ve stále bohatším světě, ale které umožní chudé většině dostat se ze své bídy.

12. Zavazujeme se sdílet v pastorační lásce svůj život se všemi sestrami a bratry v Kristu, s kněžími, řeholníky a laiky tak, aby náš úřad byl skutečnou službou. V tomto duchu budeme proto:

- se snažit neustále kriticky "přehodnocovat svůj život" s nimi;

- vnímat je jako spolupracovníky tak, abychom namísto vůdců podle světského způsobu animátory, kteří jsou inspirováni Duchem svatým;

- usilovat být lidsky přítomni a přístupní;

- otevření ke všem lidem bez ohledu na to, k jakému náboženství se hlásí. (Mk 8,34; Sk 6,1-7; 1 Tim 3,8-10)

13. Po návratu do svých diecézí zveřejníme tento svůj závazek a požádáme všechny, aby nám byli nápomocni svým porozuměním, spoluprací a modlitbami.

Nechť nám Bůh pomáhá, abychom zůstali věrni svým předsevzetím.

(amatérský překlad Pepa Hes)