Učarovaly mu ženské šaty

Zapeklitý případ řeší v současné době v litoměřické diecézi. Na celou záležitost nás upozornil jeden z tamních farářů pod podmínkou anonymity. Navenek z celé kauzy proniklo jen stručné varovné sdělení v diecézním oběžníku: "Upozorňujeme důrazně všechny spolubratry kněze, že stejně, jako platí přísné pravidlo, že žena se nemůže stát knězem, platí pod smrtelným hříchem i opačně, že kněz se nesmí stát ženou."

Na náš přímý dotaz, co bylo důvodem pro toto upozornění, odpověděl litoměřický biskup Jan Baxant stručně: "Pokud se nepřipomínají pevné a neměnné zásady, lidé snadno uklouznou. A spolubratři kněží jsou také svým způsobem lidé. Víc to nehodlám komentovat, jedná se o vnitřní záležitost církve."

Co tedy bylo skutečným důvodem? Jeden z diecézních kněží, jehož jméno je velice přísně utajováno, ale redakce jej zná, změnil tajně své pohlaví. Pod církevními oděvy si toho dlouho nikdo nevšiml. Jak říká Ivana K., bývalá farnice: "Měl tak milou, jemnou tvář a ty oblečky mu tak slušely. Delší vlasy měl vždy pečlivě upravené. Jen nám bylo divné, že potom tak přibral v oblasti hrudníku."

Podařilo se nám vypátrat dotyčného kněze a ten se nám svěřil: "Již jako ministrant jsem rád nosil, vlastně, promiňte, vše je ještě tak nové, ráda nosila komže a rochety s krajkami. Proto byla volba kněžství jasná. Byla to, vzhledem k mému hlubokému náboženskému cítění, jediná možnost, jak dál nosit sukně a krajky zcela legálně. Rozhodnutí dokončit vše i hormonálně a chirurgicky bylo už pak jen logickým řešením zjevného dilematu." Ohledně dalších plánů připustil/a, že zvažuje založení zatím ilegálního spolku "Veritas liberabit vos" (Pravda vás osvobodí, pozn. red.), který by sdružoval spolu-sourozence kněze s jakoukoliv sexuální orientací.

Fraternitas Sacerdotalis Sancti Pii X. (Kněžské bratrstvo svatého Pia X., pozn. red.) poznamenává, že "podobné a ještě horší excesy se daly očekávat, jestliže je za hlavu Církve považována osoba bez morální a mocenské autority, která znevažuje Tradici Církve a nevystupuje s rozhodností, která k úřadu Náměstka Ježíše Krista patří, proti pomýleným heretikům a odpadlíkům od skutečné jediné a pravé Víry, jsa sám pomýlen a na scestí".

Naproti tomu Lenka Vzpurný Nováková, předsedkyně katolické feministické ligy "Ženy jsou také církev", neskrývá svou radost: "Vítáme všechny způsoby, které umožní ženám mít plnou účast na Kristově svátostném kněžství."

Psycholog Lubomír Smékal se vyjadřuje spíše opatrně a částečně dává za pravdu biskupu Baxantovi: "Snad by se skutečně dalo říci, že to je jakási vnitřní záležitost církve. Opravdu nevím, jak by chtěli ověřovat, zda si kněz nezměnil pohlaví. Obecně však mohu říci, pane redaktore, že muži, kteří si libují v nošení ženského oblečení, se vyskytují mnohem častěji, než možná tušíte. Samozřejmě mezi katolickým klérem je to procento pravděpodobně nepatrně vyšší, než je běžný průměr."

Vývoj této choulostivé kauzy budeme samozřejmě i nadále sledovat.

(Hugo si zahrál na "tisíckráte", snad to není trestné)