Utržené sluchátko

Kdo z vás by neznal Macha a Šebestovou z 3.B a jejich sluchátko. Doba se nám posunula, takže něco na způsob utrženého sluchátka už má v kapse prakticky každý. I Mach a Šebestová už jsou starší. Mach je opět ve 3.B, ale střední školy. Přes telefon je neustále na síti. Zde má 333 přátel (mnohé ani nezná), ale reálné přátelé téměř nemá. Je uzavřený, bojí se kontaktu s lidmi. Především neumí navazovat kontakty s dívkami a ženami. Ve škole, v médiích i na sociálních sítích jsou neustále varováni před možným obtěžováním.

Jednoho dne však Macha napadlo, že místo svého nového mobilu použije zase jednou utržené sluchátko, které měl schované na půdě. Jak tak šel ulicí, vytáhl ho z kapsy. Chvíli se na něj díval a připadalo mu směšné. Žádný displej, žádný zamykací kód, žádné nabídky aplikací apod. Ale nakonec se odhodlal. "Ať zase jednou potkám Šebestovou", zašeptal do něj a ještě honem dodal: "Prosím."

Přesně v tu chvíli mu zkřížila cestu krásná dívka. Sluchátka v uších, nevnímala ho. Zatajil se mu dech. Nevěděl, co je teď správné udělat. Nakonec se rozhodl vrátit se do dětství, kdy spolu chodili do 3.B základní školy. Opatrně kráčel za ní a pak jí znenadání zezadu zakryl oči. Než stačil říct "kdo je?", ucítil její pěst na svém spánku a skácel se k zemi. Během chvilky zde kromě zvědavých čumilů byla taky policejní hlídka.

Sotva se mu podařilo otevřít oči, uviděl nejen rozzuřenou bojovnici se sluchátky na uších, ale také jednu známou tvář - usměvavou Šebestovou. Vůbec nechápal, jak si ji před tím mohl splést. Zřejmě strach z toho pořádně se dívat na ženy mu bránil také správně a reálně je vidět.

Šebestová na nic nečekala. Sáhla mu do kapsy, vytáhla utržené sluchátko a zašeptala do něj: "Ať jsme i s Machem v kostele." V tu ránu se ocitli v krásném barokním kostelíčku. Mach se podivil: "Co děláme zrovna tady? Tedy... vlastně..., ahoj Šebestová. A díky moc, že jsi mě zachránila. A... a pokud se to ještě smí říkat, jsi fakt... tedy... jako... krásná ženská."

"Tady se smí říkat úplně všechno. Tedy především pravda, pokud jí ještě jsme schopni říkat. Tady se každá přetvářka a pokrytectví brzo pozná. A proč jsme tady? Jednak sem chodívám, tak to tu znám, a jednak nás tu nikdo nebude hledat. Kostel totiž nikoho nenapadne a navíc je přes den zamčený."

"Zamčený?! A jak se dostaneme ven?" viditelně se ulekl Mach.

"Jednoduše. Navečer ho farář odemkne a půjde do sakristie a my se bez problémů vytratíme."

"Nebo můžeme zase použít zázračné sluchátko," napadlo Macha.

"Víš, Machu, když ses mi vytratil ze života i s tím sluchátkem, tak jsem si zvykla chodit sem a šeptat své prosby tady. Někdy se splní s odstupem, někdy trochu jinak, než jsem si představovala, ale plní se."

"Jo," řekl Mach trochu pochybovačně, "a co sis třeba přála a splnilo se ti to?"

"Nedavno se mi zastesklo a moc jsem si přála vidět tebe. Když se mi to splnilo, byla jsem zklamaná. Sice jsem tě uviděla, ale ty jsi měl oči jen pro jakousi cizí dívku. Ale když tě tak obratně skolila k zemi, tak mi tě bylo líto. V tu chvíli mě, ani nevím jak, napadlo, že máš určitě v kapse sluchátko a zbytek už víš sám. Takže dneska nám sluchátko zase jednou pomohlo, ale jinak už ho asi nepotřebuju," ještě dodala a položila ho na lavici.

Měli si ti dva ještě spolu moc a moc povídat. Když uslyšeli klíč v zámku, rychle se skrčili na klekátko pod lavici. Vzápětí pak byli venku a kráčeli podvečerem spolu ruku v ruce.

A jestli to sluchátko někdo neodnesl, tak je tam dodnes. Možná ho najdeš právě ty. A když nenajdeš, tak si z toho nic nedělej. Jen klidně zašeptej přání i bez sluchátka a splní se ti. Možná ne hned a možná ne v té podobě, jakou sis představoval, ale splní.

Dobrou noc.