Zpověď kněze Daniela (ukázka z připrav. knihy)

"To je ironie osudu, co? Sám po ženě toužíš a teď jedeš řešit svého spolubratra kněze kvůli tomu, že možná, možná, co ty vlastně víš... Že možná on nějakou ženu má rád."

"Mlč! Nechci tě poslouchat. Co chceš? Vím, kdo jsi, jsi určitě ďábel. Ďábel ve mně."

"Ale přece bys na mě nevěřil, hlupáčku. Přece věříš na Boha, který zlo přemohl. To sám Bůh dal do tebe tu touhu po ženě. Proto opustí muž otce a matku a přilne k ženě a budou jedno tělo a jedna duše. Budou jedna duše. Budou si rozumět, budou si o všem povídat, budou všechno sdílet. A ty to moc dobře víš a proto nemáš klid a už nikdy ho mít nebudeš. Chybí ti, že se nemáš s kým objímat, ke komu se přitulit, komu se důvěrně svěřovat, tak to nepřeješ ani nikomu jinému. Bál ses, že se provalí, co se dělo u tebe na faře a tak jsi zůstal sám, zoufale sám. Teď když už víš, co vlastně nemáš, je vše ještě mnohem horší a chtěl bys, aby se ty chvíle s Magdalénou vrátily."

"Ne, tak to není. Slíbil jsem Bohu celibát a chtěl bych ho dodržet ať se děje cokoliv."

"Cokoliv?"

"Ano. Slíbil jsem to Bohu. A Bůh se za nás vydal na kříži, aby nás vykoupil. To je jeho pravá podstata. Chci se spolupodílet na jeho utrpení a spáse světa."

"Chceš si namlouvat, že skutečně záměrem Boha je utrpení, kříž a umírání? Pláč a slzavé údolí? Chceš sám sobě proti vlastní přirozenosti tvrdit, že Bůh nechce mnohem spíše radost, pokoj, lásku a totální naplnění ve spojení muže a ženy?"

"Skrze kříž se dojde ke slávě vzkříšení."

"Jak ubohé vysvětlení toho, že v tomto světě existují problémy. Ale pokud se všichni budou milovat, naplno milovat, se vším všudy milovat, pokud nebudou pouze předstírat křesťanskou pomáhající a trapnou lásku, pokud se budou milovat nejen snaživým srdcem podle katechismu, ale vášnivým srdcem pravého nefalšovaného lidství, tehdy svět dozraje k naplnění. Vše se promění v explozi lásky."

"Bůh je láska. Jedině v Bohu je pravá láska."

"Tak proč se tedy lásce bráníš? Proč máš strach, že tě láska ovládne? Protože dobře víš, že láska je božská. Že tě spláchne. Že v tobě nenechá kámen na kameni. Že si tě Bůh přetaví podle svých představ a ty se ještě necítíš připraven. Ještě příliš lpíš na tomto pomýleném světě. Ještě pořád se chceš zachraňovat sebetrýzněním, místo aby ses vrhnul naplno do lásky, tedy přímo do Boha. A teď jedeš někoho trestat za to, že má odvahu milovat? Milovat víc než ty! Milovat, protože ty nemiluješ. Ano, bude trpět, oba budou trpět, aby tak naplnili a posvětili svou lásku. Tu lásku, kterou ty odmítáš, které se bráníš. Oni už jsou v Bohu a nemůžeš jim nic udělat. A ty to víš. Jsou mnohem dál než ty. Štve tě to."

"Nevymyslel jsem si tuhle cestu. Byl jsem na ní vyslán biskupem. Dostal jsem to příkazem. Nic jiného mi nezbývá."

"Chudáčku, ty nemáš svou vlastní vůli, která by se dokázala rozhodovat podle svého vlastního rozumu? Rozumu a svědomí?"

"Je mnohem lepší, když tam jedu já. Můžu ještě mnohé zachránit. Ostatně jsem mu zavolal, že tam jedu, abych ho upozornil. Takže vše dobře dopadne."

"Nic nedopadne dobře a ty to víš. Stahují se mraky a ty nezabráníš krupobití, které přijde. Ale co víc. Ty jim závidíš. Nikdy si to nepřiznáš, ale ty jim děsně závidíš."

"Nezávidím. Co bych jim měl závidět? Hřích? Ten nikdy nevede k ničemu dobrému. Ten nikdy nemůže vést k ničemu dobrému."

"Ale Magdaléna se ti líbila. Moc se ti líbila. Jak rád jsi protahoval rozhovory s ní."

"To sem přece nepatří. To byla jiná situace!"

"Ano, to máš pravdu. Každá situace je naprosto jiná. Řád je dílem rozumu. Srdce jde mimo řád. Srdce má odvahu překročit řád. Cítil jsi bušit její srdce. Vzpomínáš?"

"Proč bych měl na to vzpomínat? Je to přece dávno pryč."

"Ne, není to pryč, je to v tobě."

"A co je na tom špatného?"

"Nic, samozřejmě, že nic. Není nic špatného ani na tom, že po ní stále toužíš."

"Dost, dost, dost. Tohle nebudu poslouchat. Ukončil jsem to a je to vyřešené. A nic podobného se už nebude opakovat. Nemá cenu si oživovat nějaké vzpomínky."

"Ale jsou to krásné vzpomínky, ne? Něco takového prožívá možná on. Tvůj bratr v Kristu. Proč to uděláš? Abys zachránil svého bratra? Od čeho? Od čeho chceš zachraňovat toho svého bratra? A kdo se tě prosí o takovou záchranu? Vyhnal jsi od sebe Magdalénu. Ale stále je Magdaléna v tobě a je úplně jedno, jakou má tvář. Stejně v té ženě, kterou tam najdeš, uvidíš tu svou Magdalénu. Magdalénu, kterou jsi vyhnal ze svého života, ale nikdy jsi nedokázal ji vyhnat ze svého nitra. A už vůbec bys nikdy nedokázal ji vyhnat ze svých představ. Teď se pokusíš ji znovu vyhnat. Dokázat sám sobě, že jsi nad věcí. Nad věcí? Nad jakou věcí? Nad ženami? Nad sexualitou? Nad svými touhami?"

"Představy jsou představy, těm se nikdo nevyhne. Ano, jsem muž, nevyhnu se tomu, abych si představoval ženy i v jejich nahotě. Důležité jsou ale skutky. Vše jsem řádně ukončil. Zachoval jsem se čestně a správně. Není jiná cesta. Není jiná možnost. Jsou daná pravidla. Je třeba je dodržovat. Dělám, co je v mých silách, abych je dodržoval. A je potřeba, aby je dodržovali i ostatní. Jinak to církev i svět zcela rozloží. Dodržuj řád a řád podrží tebe."

"Jen jeď, jeď, přidej, ať nepřijedeš pozdě. Zachraň svět."