8. Společenství stolu

17.03.2019

Už jsme mluvili o tom, že je radost setkávat se s Bohem-rodiči a svěřovat jim své radosti i obtíže. Skvělé je také setkávat se s ostatními. Jeden ze způsobů je nedělní společná oslava radosti z toho, že máme tak vynikající rodiče.

Je to mimořádná hostina, na které se děje mnohem víc, než že se sejdou kámoši nebo že si přečtou povídání o Bohu-dítěti nebo dopis prvních křesťanů. Dostáváme se opět k tajemství. Jak už jsme si říkali, víra by neměla všechno, čemu nerozumí, nazvat "tajemství" a tím to mít za vyřešené. Ovšem také by se neměla bát toho, že skutečně tajemství také existují.

Tato setkání nám mají připomínat poslední večeři Boha-dítěte (Ježíše) se svými kamarády. Potom byl zástupci vlastního národa, především snahou předních duchovních, zajat, odsouzen a pověšen mezi nebe a zemi, aby tak trvale nebe se zemí propojil. Při této poslední večeři nám slíbil, že pokud budeme si společně tuto večeři připomínat, bude on mimořádným způsobem s námi, on sám bude naším pokrmem a nápojem. Reálně se to nedá vysvětlit, tedy ani pochopit. Takže skutečně nemá cenu se o to nějak křečovitě pokoušet.

Problémy však občas nastávají s tím, že se někteří snaží nastavovat kritéria toho, kdo na tuto hostinu smí. Respektive kdo smí na této hostině něco jíst nebo pít. No, není to trošku zvláštní? Strava jako odměna "nejlepším" (a kdo to určuje?), nebo jako posila na další cestu?

Navíc se situace ještě trochu znepřehlednila tím, že je příliš "přehledná". Na hostině jsou hodovníci usazeni jako v kině nebo divadle. Na jevišti pak je stůl, kde jeden člověk ve zvláštním kostýmu jí i pije, ostatním (vybraným) pak nabídne jen jídlo bez nápoje. Zkrátka a dobře, původní společné hostině kolem stolu se to příliš nepodobá. Proto když na tuto slavnost zavítá někdo neznalý, tak význam jen těžko pochopí, zvlášť když započteme i jakousi podivnou obtížně srozumitelnou řeč.

My lidé se vždy do všeho přirozeného a krásného zdánlivého chaosu života snažíme vnést pořádek a řád, abychom mohli pak trestat ty, kteří ho nedodrží. Ale i přes tato naše různá snaživá pokroucení původní situace nás Bůh-rodiče stále bezmezně milují a Bůh-dítě na těchto setkáních zcela jistě je, abychom si znovu uvědomovali, že je také Bůh-v nás.

No, není to úžasné?

Předchozí kapitola

Příště o nemoci a smrti