1. Náboženství se přežilo

Máme pro vás opravdu radostnou zprávu (cizím slovem "evangelium") - náboženství se totálně přežilo. A to i přes to, že ti, kteří zřejmě mají v náplni práce toto všude, všem a za všech okolností říkat, si toho - díky přílišné vlastní horlivosti - mnohdy zřejmě ani nevšimli.

Vyjděme ze samotného slova "náboženství". V dobách před naším letopočtem lidé spoustě věcem nerozuměli (což o to, to my dnes také). Domnívali se, že jejich život plně závisí na nějakém bohu nebo celé soustavě bohů. Možná nějaké zrnko pravdy v tom bylo, ale... Teď to nejdůležitější.

Chápali situaci tak, že je třeba tomuto bohu nebo bohům toho co nejvíce obětovat, abychom si ho/je naklonili. Vždy to nejcennější - část úrody, zvířata, ale i děti, panny atd. Také ze sebe mu dávat maximum - hluboce se mu klanět, odevzdat mu svou vlastní vůli, zapomenout sám na sebe, odříkání, posty, příliš nedivočet...

Co to znamenalo? Nic mi nepatří, nic nejsem, nic neznamenám. A to málo, co snad mám, odevzdávám bohu. Odtud ono "NA-BOŽE", následně tedy celý systém "ná-bože-nství".

Potom, kolem roku nula, přišel borec, který říká: "Blbost. Jste slepí, nebo co? Bůh tu je, to ano, ale to On naopak dává všechno lidem - každému člověku osobně. A s láskou mu říká: na-člověče, užívej si to v radosti."

Od té doby je možné mluvit jedině o nadšení z onoho "NA-ČLOVĚČE", pokud bychom to chtěli popisovat, tak o systému "ná-člověče-nství".

No, není to úžasné?

Celý "Hugův katechismus" je zde:

O tom, jak vlastně takovýto Bůh "funguje" si můžete přečít zde: