Quo vadis, Hugo?

Nejen já se ptám často Boha, co to pro-Boha dělá, ale také On se občas dotazuje mě: "Quo vadis, Hugo?" Jednou dokonce budu stát před soudnou stolicí Boží (Bůh má možná tu svou stolici s velkým "S", nevím teď jistě). No, každopádně se budu taky zodpovídat z toho svýho blogu. Ovšem tady už PŮJDE O ŽIVOT, takže už nejde jen o stolici (tady určitě malé "s")!

Říkám si proto, co jsem zatím vlastně dokázal? Okopával jsem kotníky farářům, kteří si to ve své většině nezaslouží. A biskupové? Těžko je já můžu hodnotit, ti jsou přece jen o něco výše. Takže pokud by potřebovali nakopnout, tak také poněkud výše. Ne, to co možná někoho napadá, to jsem rozhodně na mysli neměl! Prosím vás!?! Myslím tím podkolenní jamku, aby se jim aspoň maličko podlomila kolena a pokorně poklekli.

Kritizoval jsem. Ovšem v hlavě mi teď už nějakou dobu hučí otázka: "Hugo, komu to prospěje?" ("Cui bono?" - doplnila Fanča)

Šel jsem proto sám do sebe. No, úplně sám ne, to bych zase malinko lhal, trošku mi pomohla samozřejmě Fanča. Vždyť on takový farář je vlastně chudák. Láká děti na náboženství. Za to by se jim ostatní spolužáci tak akorát vysmáli. Zbožný knížky, který asi při akcích musí používat, sice už dneska jsou v rodný řeči, bylo i hůř, ale není to přímo čeština, ale "rodná řeč" těch farářů. Odhaduju, že ty formulace napodobují 19. století. Kostelní písně jsou ještě o pár století starší, ale ty mají aspoň už hodnotu historickou.

A koho, prosím vás, dneska zajímá nějaký katechismus? Samozřejmě ovšem záleží i na podání. My si prostě s Fančou myslíme, že katechismus znamená společně hledat a nacházet nedokonalé odpovědi na otázky, které nás zajímají. Ne se učit dokonalé odpovědi na otázky, které si nikdo neklade. Tak se do toho s Fančou pustíme, aby na to faráři nebyli pořád tak sami.

Máme jednu obrovskou výhodu. My si můžeme (tedy zatím, dokud nejsme stiženi nějakou tou církevní klatbou) psát celkem co chceme. Že to někdo z vás čte, to je jen a jen jeho problém. My vás k tomu nenutili, ani jsme to nehlásali z posvěcených míst. Jsme si totiž vědomi své omylnosti, jakož ani vy nepochybujete o omylnosti naši.

Stručně shrnuto: ten katechismus (samozřejmě nenásilně a pod krycím jménem) do vás natlučeme, ať se vám to líbí, nebo ne!

Možná budou lekce mírně nepravidelné, ale první bude již brzy. Takže se můžete začít těšit.

Vaši Hugo a Fanča