Úchyláci
Mám už ve svém věku problémy pochopit například fakt, že časem budou jezdit auta bez řidiče. Tím přijdeme na našich silnicích o hodně zábavy. Ale teď se setkávám dokonce v duchovní rovině s názorem, že někdo už také k víře nepotřebuje ani faráře, ani další věřící, dokonce někteří už asi ani Ježíše. Prý si tu svoji zbožnost vyřídí tak nějak sami někde v lese. No, kurňa, kam jsme to už došli. To mi přijde jako náboženská masturbace. Pěkně sám, nikým nesledován, nikým neomezován, hlavně abych se nemusel snažit s někým na něčem domlouvat, brát na někoho ohled, nebo - nedej Bože - někoho milovat, si vykonám svou duchovní potřebu. Pak se zase zahalím a nenápadně se vetřu mezi ostatní. Je tohle normální?
Ovšem existují ještě možná nebezpečnější náboženské úchylky. Najdeme je na druhé straně pomyslného spektra duchovnosti. To jsou zbožní pomatenci (zdaleka netřeba hledat mezi faráři, i když i tam se najdou), kteří zpravidla kombinují fetišismus s exhibicionismem. Jako fetiš jim poslouží naprosto cokoliv, co se zatváří pobožně. Modlitební knížečky, přívěšky, poutní suvenýry či misálky. K ukájení své úchylky nepotřebují Boha, i když slovně to tak na první pohled nevypadá. Touží uspokojit svůj narcisticko-pobožný chtíč a pomáhá jim k tomu, když je někdo, ať už dobrovolně, nebo částečně z donucení, sleduje. To rozněcuje jejich vzrušení, jinak by totiž nedosáhli pobožného vrcholu. Nechají se při tom rádi fotit nebo filmovat a někteří jsou za to i placení. Rozhodně ale nejde o obcování/obecenství s Bohem a lidmi, ale o chlípnou sebeprezentaci.
Všech těchto úchyláků je mi skutečně upřímně líto. Ovšem zatímco ta první skupina, která si ukojí svou zbožnost o samotě v přírodě, je víceméně snad druhým neškodná, ti ostatní by měli projít odbornou léčbou, protože své okolí i sebe vážně ohrožují. Navíc vytváří dojem, že jejich forma deviace je skutečná, či dokonce téměř jediná správná zbožnost.
Každopádně všem nám upřímně přeju, abychom zažívali pravidelnou dávku opravdové normální zbožnosti, ve které se rádi setkáváme s ostatními a především se opravdu a naplno milujeme s Bohem.
Ještě že já mám tu svoji Fanču. To je taková moje pojistka proti všem úchylkám.
Nepřehlédněte: