Kráčím pomalinku zapomenutou ulicí, o které nevím, jestli vůbec někam vede. Slunce, pokud vůbec svítilo, zřejmě už zapadlo. Je šero. Kde není světlo, nejsou barvy. Černobílé jsou také útržky z filmu mého života, které mi probíhají hlavou.

"Pane faráři, přišla jsem vám poděkovat. Víte, před dvěma lety jsem byla u vás - asi po dvaceti letech - u zpovědi. Byl to momentální zkrat. Jen jsem městem projížděla a byla jsem totálně na dně. Dva roky po rozvodu jsem nenáviděla nejen bývalého manžela, ale i sama sebe, samozřejmě všechny muže a taky svého tátu a celou tu jejich...

Jsem už starý jezevec. Čím dál víc času prospím ve své noře a nezajímám se prakticky o nic, natož o veřejné, politické nebo náboženské dění. Za svůj život jsem zažil příliš mnoho všelijakých oslů, kteří procházeli krajem a trousili svá moudra. Někdy to byli intrikáni, jindy zapálení fanatici nebo blouznivci. Jeden prosazoval, abychom všichni žrali...

Žiju na venkově na malé soukromé farmě spořádaným životem drobného zemědělce a příležitostného bezvýznamného zapomenutého spisovatele. Žádné mimořádné zvraty v mém životě nebývají. Až jednoho dne přišla tajemná babička s košíkem pokrytým šátkem a v něm cosi. A prý, jestli znám tu pohádku o Zlatovlásce, jak ten Jiřík rozuměl řeči zvířat a takový ty...

DBS - hloubková mozková stimulace. Možná je to pro lékaře docela běžná operace. Ale pro mě to bylo samozřejmě zasahování do mozku - to je to málo, co mně při Parkinsonu ještě "slouží". I když i to je pofiderní, protože právě kdyby on správně fungoval, tak by mi ho nemuseli teď opravovat.

Náš život plyne jako voda. Díky zavedenému měření času si vždy v prosinci připomeneme, že zase jeden rok bude pryč. Někdy se alespoň někteří z nás zamýšlejí nad tím, co jsme v něm prožili, dokázali nebo pokazili.