"Jen víru mít, doufat a jít. Jednou budem dál, já vím."
1.zastavení – Alibismus
Myjeme si ruce před jídlem a po použití toalety. Nebo také nad událostmi, které bychom mohli změnit. Hygiena, nebo zbabělý alibismus?
2. zastavení – Utrpení
Proč jsem nemocný? Proč trpí nevinní? Proč umírají děti? Zkus nejdříve lehčí otázky, tohle je příliš složitý level.
3. zastavení - První náraz
Tvoje první vážná srážka s realitou a s blbcem. Otřepej se a běž dál. To se dá zvládnout. Odvahu.
4. zastavení – Láskyplný pohled
Díky, mami. Vím, že bys mi ráda pomohla. Ale tohle musím dokončit sám. Jsem už dospělý. Každopádně díky za všechno.
5. zastavení – Pomoc z donucení
Já ne, dejte mi pokoj. Nekecej a dělej, buď rád, že nejsi na jeho místě. Děkuji ti, Šimone. Ale já nemůžu říct: rádo se stalo. Ale přece jen se stalo.
6. zastavení – Pravý soucit
Soucit bez skutků je jako chlívek bez dobytka. K ničemu není, jenom nepříjemně zapáchá. Skutečný soucit jedná.
7. zastavení – Opakovaná selhání
Zbabělé kompromisy. Zlo z lhostejnosti, lenosti a zvyku. Jako když se prase válí v blátě a už mu to ani nepřijde.
8. zastavení – Plácnutí do vody
Nic neřešící láteření a hospodské nadávání je jako pšouknutí ve společnosti. Ulevíš vnitřnímu pnutí a otrávíš vzduch všem kolem.
9. zastavení – Nejtěžší selhání
Strukturální chyby společnosti i církve, uzákoněná bezpráví ubližující bezbranným. Povstání z těchto pádů bude velmi složité.
10. zastavení - Intimita
Násilné obnažení zbavuje člověka důstojnosti na úroveň věci nebo zvířete. Komerční obnažování činí navíc zvířata i ze všech, kteří ho sledují.
11. zastavení – Ztráta svobody
Nemožnost pohybu. Omezování a násilí všeho druhu. Útočník je spokojený a oběť mlčí. Už nemá slov. Nemá sil. Ozveš se ty?
12. zastavení – Ať žije Král
Král je mrtev! Ať žije Král! Pravda a láska je poražena. Ať se světem dál šíří pravda, láska a radost.
13. zastavení - Odpouštění
Jedna z nejtěžších bolestí je smrt vlastního dítěte. Jak je těžké v podobných situacích "odpustit" Bohu. Odpuštění se nedá uspěchat.
14. zastavení – Nový začátek
Nic dobrého nemůže končit. Láska nevydrží v hrobě. Naděje neumírá poslední, naděje neumírá nikdy. Bůh žije v každém z nás.
Mám už ve svém věku problémy pochopit například fakt, že časem budou jezdit auta bez řidiče. Tím přijdeme na našich silnicích o hodně zábavy. Ale teď se setkávám dokonce v duchovní rovině s názorem, že někdo už také k víře nepotřebuje ani faráře, ani další věřící, dokonce někteří už asi ani Ježíše. Prý si tu svoji zbožnost vyřídí tak nějak...
Pořád mi nejde na rozum, že v 21. století v naší vyspělé civilizaci se někdo veřejným slavnostním slibem v kostele před biskupem zavazuje k "čistotě". Bych si myslel, i když nejsem žádná extra vyšší společenská třída, že už dneska většina lidí celkem samozřejmě dodržuje základní hygienický návyky.
1. Boží mlýny melou pomalu, ale jistě.
Kurňa, tak mi zase jednou bouchly saze. Ale jak říká Fanča, možná už bylo svým způsobem na čase. Dyť se na to koukněte. Jako šašci se hádáme o ten Istanbul, který nikde jinde ve světě nějak extra neřeší. Dokonce v samotnej katedrále se malujou čerti na zeď. Mimochodem by se to mělo teď přesvětit, ne?
Jediný a jedinečný Bože, Stvořiteli stromů všech,
také já Hugo a moje žena Fanča patříme k těm, kteří se i veřejně podivovali nad tím, že jsi nepromluvil třeba k půlstoletí od okupace sovětskou armádou. Nepředpokládám ale samozřejmě, že bys četl naši tehdejší výtku a připojenou modlitbu za národ.
1. Který z mrtvých vstal. Aby Fanča měla vždycky nefalšovanou radost, když se proberu ze svých stavů bez života.
2. Který na nebe vstoupil. Abych ochotně a zvědavě vstupoval do Fančinýho světa a ona do mého.
3. Který Ducha svatého seslal. Abys nám seslal dar jazyků, že bychom si navzájem s Fančou rozuměli, co kdo vlastně říká.
Hugo: Dobrý den, pane profesore, rád bych se vás zeptal na váš názor na Istanbulskou úmluvu.
1. Který se pro nás krví potil. Abych (po vzoru apoštolů) nespal někde na gauči zatímco se Fanča potí ve snaze plnit Boží vůli.
1. Kterého jsi z Ducha svatého počala. Abych Fanče věřil, i když to co říká zní někdy jako úplná blbost.
2. S kterým jsi Alžbětu navštívila. Abych chápal, že i při ženském tlachání jsi přítomen Ty, byť nějak záhadně tajemně a skrytě.
3. Kterého jsi v Betlémě porodila. Abych občas dokázal s oslíkem a volem stát...
