"Jen víru mít, doufat a jít. Jednou budem dál, já vím."
1.zastavení – Alibismus
Myjeme si ruce před jídlem a po použití toalety. Nebo také nad událostmi, které bychom mohli změnit. Hygiena, nebo zbabělý alibismus?
2. zastavení – Utrpení
Proč jsem nemocný? Proč trpí nevinní? Proč umírají děti? Zkus nejdříve lehčí otázky, tohle je příliš složitý level.
3. zastavení - První náraz
Tvoje první vážná srážka s realitou a s blbcem. Otřepej se a běž dál. To se dá zvládnout. Odvahu.
4. zastavení – Láskyplný pohled
Díky, mami. Vím, že bys mi ráda pomohla. Ale tohle musím dokončit sám. Jsem už dospělý. Každopádně díky za všechno.
5. zastavení – Pomoc z donucení
Já ne, dejte mi pokoj. Nekecej a dělej, buď rád, že nejsi na jeho místě. Děkuji ti, Šimone. Ale já nemůžu říct: rádo se stalo. Ale přece jen se stalo.
6. zastavení – Pravý soucit
Soucit bez skutků je jako chlívek bez dobytka. K ničemu není, jenom nepříjemně zapáchá. Skutečný soucit jedná.
7. zastavení – Opakovaná selhání
Zbabělé kompromisy. Zlo z lhostejnosti, lenosti a zvyku. Jako když se prase válí v blátě a už mu to ani nepřijde.
8. zastavení – Plácnutí do vody
Nic neřešící láteření a hospodské nadávání je jako pšouknutí ve společnosti. Ulevíš vnitřnímu pnutí a otrávíš vzduch všem kolem.
9. zastavení – Nejtěžší selhání
Strukturální chyby společnosti i církve, uzákoněná bezpráví ubližující bezbranným. Povstání z těchto pádů bude velmi složité.
10. zastavení - Intimita
Násilné obnažení zbavuje člověka důstojnosti na úroveň věci nebo zvířete. Komerční obnažování činí navíc zvířata i ze všech, kteří ho sledují.
11. zastavení – Ztráta svobody
Nemožnost pohybu. Omezování a násilí všeho druhu. Útočník je spokojený a oběť mlčí. Už nemá slov. Nemá sil. Ozveš se ty?
12. zastavení – Ať žije Král
Král je mrtev! Ať žije Král! Pravda a láska je poražena. Ať se světem dál šíří pravda, láska a radost.
13. zastavení - Odpouštění
Jedna z nejtěžších bolestí je smrt vlastního dítěte. Jak je těžké v podobných situacích "odpustit" Bohu. Odpuštění se nedá uspěchat.
14. zastavení – Nový začátek
Nic dobrého nemůže končit. Láska nevydrží v hrobě. Naděje neumírá poslední, naděje neumírá nikdy. Bůh žije v každém z nás.
Protože se domníváme, že "církevní přikázání" by se měla týkat církve, dovolili jsme si pár úprav. Komu se naše úpravy nelíbí, tak ať si alespoň zopakuje, co má plnit. Původní verze je pod vlastním textem
V Božím království budou důležité prachy a moc. Alespoň tak to chápu já, Hugo. Ježíš přece tvrdil, že máme hledat nejprve Boží království. A co jako církev nejprve hledáme je snad celkem jasný, ne? A všechno ostatní nám prý pak bude přidáno. Ale, kurňa, co nám ještě může být přidáno.
Nezorientovaný pane kardinále,
Vážení věřící i ostatní spoluobčané!
Vrcholem náboženského života katolíků, zvláště pak farářů, je mše. Je to přímé setkání se samotným Bohem. Farář má přesně předepsané úkony, modlitby, kdy stát, sedět, roztáhnout paže, chvíle ticha... Podobně má určené modlitby přes den. Ranní a večerní chvály, modlení přes den, četba, večerní chvály.... až modlitba před spaním. Vyjadřuje se tím...
Tak vám, páni excelence a eminence, nebo jak to je správně, zase jednou píšu. Já, obyčejný chlap Hugo. V televizi teď je pořád jen ten kovid, spousta čísel a procent, za kterejma si naprosto nic nepředstavím. Že je to pořád baví.
Jsem hrdý na vietnamskou komunitu, která byla zprvu stavěna na okraj (jsou přece taky z Asie, odkud to všechno přišlo) a která nabídla maximální pomoc všem potřebným (jak se dneska říká v první linii). Jsem hrdý na tisíce tichých švadlen, které šily roušky (i muži, samozřejmě, ale těch přece jen malinko míň). Jsem hrdý na ty, kteří je všemožně...
Fanča mi onehdá povídá: "Hugo, ty seš stejnej magor, jako snad všichni chlapi. Co na tom, že se pleteš do politiky církevní. Politika, jako politika."
Článek proti farářům už málokoho překvapí. Je to celkem moderní a jsme na to zvyklí. Možná málokoho taky překvapí, že mám nějaké výhrady já, není to totiž poprvé. Co už ale překvapit může, že to není tak úplně proti farářům.
Tak jsem konečně snad pochopil svou diagnózu. Říká se tomu veritofobie. Je to v podstatě neléčená veritománie. Oběma poruchami se zabývá veritologie - nauka o hledání pravdy. Ale zatím na to odmítám brát nějaké prášky od psychiatra.
