"Jen víru mít, doufat a jít. Jednou budem dál, já vím."
1.zastavení – Alibismus
Myjeme si ruce před jídlem a po použití toalety. Nebo také nad událostmi, které bychom mohli změnit. Hygiena, nebo zbabělý alibismus?
2. zastavení – Utrpení
Proč jsem nemocný? Proč trpí nevinní? Proč umírají děti? Zkus nejdříve lehčí otázky, tohle je příliš složitý level.
3. zastavení - První náraz
Tvoje první vážná srážka s realitou a s blbcem. Otřepej se a běž dál. To se dá zvládnout. Odvahu.
4. zastavení – Láskyplný pohled
Díky, mami. Vím, že bys mi ráda pomohla. Ale tohle musím dokončit sám. Jsem už dospělý. Každopádně díky za všechno.
5. zastavení – Pomoc z donucení
Já ne, dejte mi pokoj. Nekecej a dělej, buď rád, že nejsi na jeho místě. Děkuji ti, Šimone. Ale já nemůžu říct: rádo se stalo. Ale přece jen se stalo.
6. zastavení – Pravý soucit
Soucit bez skutků je jako chlívek bez dobytka. K ničemu není, jenom nepříjemně zapáchá. Skutečný soucit jedná.
7. zastavení – Opakovaná selhání
Zbabělé kompromisy. Zlo z lhostejnosti, lenosti a zvyku. Jako když se prase válí v blátě a už mu to ani nepřijde.
8. zastavení – Plácnutí do vody
Nic neřešící láteření a hospodské nadávání je jako pšouknutí ve společnosti. Ulevíš vnitřnímu pnutí a otrávíš vzduch všem kolem.
9. zastavení – Nejtěžší selhání
Strukturální chyby společnosti i církve, uzákoněná bezpráví ubližující bezbranným. Povstání z těchto pádů bude velmi složité.
10. zastavení - Intimita
Násilné obnažení zbavuje člověka důstojnosti na úroveň věci nebo zvířete. Komerční obnažování činí navíc zvířata i ze všech, kteří ho sledují.
11. zastavení – Ztráta svobody
Nemožnost pohybu. Omezování a násilí všeho druhu. Útočník je spokojený a oběť mlčí. Už nemá slov. Nemá sil. Ozveš se ty?
12. zastavení – Ať žije Král
Král je mrtev! Ať žije Král! Pravda a láska je poražena. Ať se světem dál šíří pravda, láska a radost.
13. zastavení - Odpouštění
Jedna z nejtěžších bolestí je smrt vlastního dítěte. Jak je těžké v podobných situacích "odpustit" Bohu. Odpuštění se nedá uspěchat.
14. zastavení – Nový začátek
Nic dobrého nemůže končit. Láska nevydrží v hrobě. Naděje neumírá poslední, naděje neumírá nikdy. Bůh žije v každém z nás.
Nejprve se objevila vlna metoo, tak jsme jako věřící měli další důkaz, jak je ten nevěřící svět zkaženej. Pak přišly skandály v církvi a my jsme po krátkém šoku typu "zase snaha poškodit církev vymyšlenou naprosto nepravdivou propagandou" postupně přiznali pár výjimek. Potom jsme začali tušit, že jich nebude pár a že je třeba se proti nim jasně...
Často se říká, že nám chybí v církvi diskuze. Abychom to "doplnili", tak diskutujeme na FB ve svých vlastních sociálních bublinách. Zde už totiž přesně víme (přinejmenším tušíme), co nám kdo odpoví, kdo nám dá "like" nebo "super" a že budeme v převaze proti těm, kteří by snad měli názor opačný. Skutečný dialog nahrazujeme "spojenectvím...
Manželství je taková speciální libůstka Boha-rodičů. Oni chtěli, abychom je mohli taky tady na zemi zahlédnout, i když si to většinou v tu chvíli ani neuvědomíme. Prostě udělali nás jako muže a ženu s tím, že pokud se muž se ženou v totální lásce po všech stránkách úplně spojí, tak budou jejich obrazem. Obrazem samotného Boha. S vědomím plného...
Zásadní otázka: Potřebujeme vůbec faráře? Jednoduchá a jednoznačná odpověď: Určitě ano! Mnozí možná namítnou: však se na ně podívejte! Někdo z nich je na peníze, někdo na krajky a ceremonie, někdo na přední místa na oslavách. Možná doplníte i ještě horší chyby. Ale i přesto je rozhodně potřebujeme. Bůh-dítě si vybral také několik osob, kterým dal...
Známé pořekadlo praví: "Zdravý člověk má mnoho přání, nemocný jen jediné". Svým způsobem je to pravda. Ale skutečně jen svým způsobem. Otázkou je, kdy je člověk skutečně nemocný. Vyjadřuje slovo nemoc, že dotyčný nemá v rukou moc? Nebo když má rakovinu či následkem úrazu nebo mozkové příhody ochrnul? Nebo když mu nefunguje duševní zdraví? A máme...
Je to mimořádná hostina, na které se děje mnohem víc, než že se sejdou kámoši nebo že si přečtou povídání o Bohu-dítěti nebo dopis prvních křesťanů. Dostáváme se opět k tajemství. Jak už jsme si říkali, víra by neměla všechno, čemu nerozumí, nazvat "tajemství" a tím to mít za vyřešené. Ovšem také by se neměla bát toho, že skutečně tajemství...
Bůh-rodiče nás milují, my máme rádi je a také všechny naše sourozence a život je krásný, radostný a úžasný. Jenže nemá cenu si něco nalhávat. Ono to tak vždycky úplně pravda není. Druzí kolem nás dělají spousty různých chyb, že naprosto nechápeme, jak je to vůbec možné a že jim to samotným není trapné. Bůh-rodiče se nám často jeví kdesi...
Byl by náš vztah k Bohu-rodičům velice podivný, kdybychom se jednou k nim slavnostně a veřejně přihlásili a potom už netoužili s nimi dál tento vztah rozvíjet. Dokonce bychom se s nim ani nesetkávali, neprožívali s nimi své radostné chvíle, nesvěřovali jim své starosti a společně s nimi také neoslavovali (třeba Vánoce, kdy Bůh-dítě přišel na naši...
Potřebujeme si potvrzovat úředně, že Bůh je v nás? Sice se nabízí odpověď, že to není potřeba, protože Bůh-rodiče nás mají tak jako tak rádi. Ale oficiální křest je něco jako naše odpověď na jejich lásku. Jako bychom veřejně prohlašovali: Také vás milujeme. A to je nejen slušné, ale především my to potřebujeme vědomě vyslovit (vyjádřit).
Už jsme si řekli, že Bůh se projevuje ve třech rovinách. Bůh-rodiče jsou pro nás obtížněji pochopitelní a nemůžeme je vidět. Bůh-dítě vzal na sebe lidskou podobu (Ježíš) a lidé se s ním mohli stýkat, dotýkat se ho, naslouchat mu. A Bůh-v nás z nás dělá Boží děti, takže také Bohy.
